Home page > VH v Ženevských úmluvách

VH v Ženevských úmluvách

Na obecné úrovni je problematika péče o válečné hroby upravena normami mezinárodního práva, jejichž signatářem je i Česká republika. V případě ozbrojených konfliktů to jsou Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli ze dne 12. srpna 1949 (dále jen Úmluvy), zejména pak Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (Protokol I) z 8. června 1977 (dále jen Dodatkový protokol).

Pro potřeby péče o válečné hroby se v souladu s ustanoveními Ženevských úmluv a Dodatkového protokolu za oběti války považují:

  1. příslušníci ozbrojených sil v poli, kteří zemřeli v důsledku zranění nebo nemoci;
  2. internované civilní osoby, které zemřely v zajetí;
  3. váleční zajatci, kteří zemřeli v zajetí.

Úmluvy stanovují stranám, které se účastní konfliktu, dbát na to, aby oběti války (dále jen oběti) byly pohřbeny s úctou, a je-li to možné, podle náboženství k němuž patřily. Jejich hroby by měly být pokud možno seskupeny podle národností, v každém ohledu však chráněny, vhodně udržovány a označeny tak, aby je bylo možno kdykoli nalézt.

Úmluvy kladou značný důraz na registraci osobních a dalších údajů o obětech, zejména: označení mocnosti, k níž náležejí, vojenský útvar nebo matriční číslo, jméno (jména) a příjmení, datum narození, jiné údaje z průkazu nebo štítku totožnosti, příčina smrti, datum a místo úmrtí, místo a datum pohřbu, údaje o každém pozdějším přemístění ostatků.

Oběti se podle textu Úmluvy pohřbívají jednotlivě, vyjma případy vyšší moci, které by si vynutily společné pohřbení. Zpopelnění ostatků se připouští jen tehdy, vyžadují-li to zdravotní zájmy, náboženství zemřelého nebo tehdy, jestliže si to zemřelý přál.

Dodatkový protokol ukládá smluvním stranám povinnost zabezpečit stálou ochranu, udržování a označování válečných hrobů, přístup k nim a umožnit repatriaci ostatků obětí.

Nemá-li země, na jejímž území se nacházejí hroby obětí, uzavřenu dohodu s domovskou zemí těchto obětí:

a) o ochraně a udržování takových hrobů na náklady domovské země;

b) o usnadnění repatriace ostatků obětí a jejich osobních svršků na žádost domovské země anebo, nemá-li tato země námitky, na žádost nejbližších příbuzných těchto obětí, může domovské zemi navrhnout, že usnadní repatriaci ostatků obětí.

Jestliže domovská země obětí takový návrh nepřijme, může země, na jejímž území se hroby obětí nacházejí, po uplynutí pěti let od data návrhu a po příslušném oznámení domovské zemi učinit opatření stanovená v jejích vlastních zákonech, které se týkají hřbitovů a hrobů obětí.

Země, na jejímž území se nacházejí hroby obětí, může exhumovat jejich ostatky pouze:

a) na žádost domovské země obětí, nebo, nemá-li domovská země námitky, na žádost nejbližších příbuzných obětí;

b) z vyššího veřejného zájmu včetně případů zdravotní nezbytnosti nebo administrativního či soudního vyšetřování. V takovém případě však musí ostatky respektovat a informovat domovskou zemi o úmyslu je exhumovat a sdělit jí podrobnosti o předpokládaném místě jejich nového uložení.

Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli ze dne 12. srpna 1949.

 

Čl.17
Pohřbení zemřelých a Správa pro evidenci hrobů

Strany v konfliktu budou dbát toho, aby před pohřbem nebo zpopelněním zemřelých, konaným jednotlivě, bylo, pokud to jen okolnosti dovolí, provedeno pečlivé a pokud možno lékařské ohledání mrtvých za tím účelem, aby byla zjištěna smrt i totožnost a aby bylo umožněno podat o tom zprávu. Polovina dvojitého štítku totožnosti nebo štítek sám, jde-li o štítek jednoduchý, bude ponechán u mrtvého.

Těla se nesmí zpopelnit než z naléhavých zdravotních důvodů nebo pohnutek vyplývajících z náboženství zemřelého. V případě zpopelnění budou na úmrtním listě nebo na ověřeném seznamu zemřelých podrobně udány okolnosti a důvody zpopelnění.

Strany v konfliktu budou kromě toho dbát, aby mrtví byli pohřbeni s úctou, pokud možná podle náboženství, k němuž patřili, aby jejich hrobů bylo šetřeno a aby byly pokud možná seskupeny podle národnosti zemřelých, vhodně udržovány a označeny tak, aby je bylo lze vždy nalézt. Za tím účelem zřídí na počátku nepřátelství Úřední správu pro evidenci hrobů, aby bylo možno provést po případě exhumace, zjištění totožnosti mrtvých, ať jsou hroby umístěny kdekoliv, a eventuálně jejich převezení do vlasti. Tato ustanovení platí rovněž pro popel, který bude Správou pro evidenci válečných hrobů uchován až do okamžiku, kdy země původu sdělí konečné rozhodnutí v této věci.

Jakmile to okolnosti dovolí a nejpozději při skončení nepřátelství, vymění si navzájem tyto Správy hrobů prostřednictvím informační kanceláře, zmíněné v druhém odstavci článku 16, seznamy udávající přesně místo a označení hrobů, jakož i informace o mrtvých v nich pohřbených.

 

Čl.120
Závěti; úmrtní listy; pohřbení a zpopelnění
Seznamy hrobů

Závěti válečných zajatců budou sepsány tak, aby vyhovovaly podmínkám platnosti předepsaným zákonodárstvím země jejich původu, která se postará, aby tyto podmínky byly oznámeny mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci. Na žádost válečného zajatce a v každém případě po jeho smrti bude závěť neprodleně zaslána ochranné mocnosti a její ověřený opis Ústřední informační kanceláři.

Úmrtní listy, odpovídající vzoru připojenému k této úmluvě, nebo seznamy všech válečných zajatců zemřelých v zajetí, potvrzené odpovědným důstojníkem, buďte zaslány v nejkratší lhůtě informační kanceláři pro válečné zajatce, zřízené ve smyslu článku 122. Údaje totožnosti, jichž výpočet je uveden v třetím odstavci článku 17, místo a datum úmrtí, příčina smrti, místo a datum pohřbu, jakož i všechny údaje potřebné k zjištění hrobů musí být obsaženy v těchto úmrtních listech nebo seznamech.

Pohřbení nebo zpopelnění musí předcházet lékařská prohlídka mrtvoly, aby byla zjištěna smrt, umožněno pořídit úmrtní zápis a v případě potřeby zjistit totožnost zemřelého.

Úřady, v jejichž moci jsou zajatci, budou dbát toho, aby zajatci zemřelí v zajetí byli s úctou pohřbeni, možno-li podle obřadů náboženství, k němuž patřili, aby jejich hroby byly chráněny, vhodně udržovány a označeny tak, aby je bylo možno vždy nalézt. Kdykoli to bude možno, budou zemřelí váleční zajatci příslušející k téže mocnosti pochováni na tomtéž místě.

Zemřelí váleční zajatci budou pohřbíváni jednotlivě, vyjma případy vyšší moci, které by si vynutily pohřbení společné. Mrtvoly mohou být zpopelněny, jen vyžadují-li toho naléhavé zájmy zdravotní nebo náboženství zemřelého anebo přál-li si to zemřelý. V případě zpopelnění bude to poznamenáno na úmrtním listě s uvedením důvodu.

Aby bylo lze hroby kdykoli nalézt, buďte všechny údaje týkající se pohřbení a hrobů zaznamenány správou válečných hrobů, zřízenou mocností, v jejíž moci jsou zajatci. Seznamy hrobů a údaje týkající se válečných zajatců, pohřbených na hřbitovech neb jinde, budou odevzdány mocnosti, k níž zajatci příslušeli. Bude úkolem mocnosti, pod jejíž kontrolou je toto území, je-li smluvní stranou této úmluvy, aby pečovala o tyto hroby a zaznamenávala každé pozdější přemístění zemřelých. Tato ustanovení se vztahují také na popel, který bude uchován správou válečných hrobů až do té doby, kdy země původu oznámí konečné rozhodnutí v této věci.

 

Čl.130

Úřady, v jejichž moci jsou internovaní, budou dbát toho, aby internovaní zemřelí v zajetí, byli s úctou pohřbeni, možno-li podle obřadu náboženství, k němuž patřili, a aby jejich hroby byly chráněny, vhodně udržovány a označeny tak, aby je bylo možno vždy nalézt.

Zemřelí internovaní budou pohřbíváni jednotlivě, vyjma případy vyšší moci, které by si vynutily pohřbení ve společném hrobě. Mrtvoly mohou být zpopelněny, jen vyžadují-li toho vyšší zájmy zdravotní nebo s ohledem na náboženství zemřelého anebo přál-li si to zemřelý. V případě zpopelnění bude to poznamenáno na úmrtním listě internovaného s uvedením důvodu. Úřady mající v moci internované, uloží pečlivě popel a odevzdají jej co nejdříve blízkým příbuzným, požádají-li o to.

Jakmile to okolnosti dovolí, a nejpozději po skončení nepřátelství, odevzdá mocnost, která má v moci internované, prostřednictvím informační kanceláře uvedené v článku 136 mocnostem, jichž příslušníky byli zemřelí internovaní, seznamy jejich hrobů. V těchto seznamech budou uvedeny všechny podrobnosti potřebné k zjištění totožnosti zemřelých internovaných a k přesnému určení místa pohřbení.

 

Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (Protokol I)

 

Čl.34
Pozůstatky zemřelých osob

1. Tělesné pozůstatky osob, které zemřely v důsledku okupace nebo zadržení vyplývajícího z okupace nebo nepřátelských akcí, a těch osob, které nejsou občany země, ve které zemřely v důsledku nepřátelských akcí, budou šetrně uchovávány a hroby těchto osob budou udržovány a označeny podle ustanovení článku 130 Čtvrté úmluvy, pokud tyto pozůstatky nebo hroby nemají nárok na příznivější zacházení podle Úmluv a tohoto Protokolu.

2. Jakmile to okolnosti a vztahy mezi stranami v konfliktu dovolí, Vysoké smluvní strany, na jejichž území jsou umístěny hroby nebo také jiná místa, obsahující tělesné pozůstatky osob, které zemřely v důsledku nepřátelských akcí nebo během okupace nebo ve vazbě, uzavřou dohody za účelem:
a) usnadnění přístupu příbuzných zemřelých osob a zástupců oficiálních služeb pro registraci hrobů k hrobům a stanovení praktických opatření k zajištění takového přístupu,
b) stálé ochrany a udržování takových hrobů,
c) usnadnění vrácení pozůstatků zemřelých a jejich osobních svršků do vlasti na žádost této země anebo, pokud tato země nemá námitky, na žádost nejbližších příbuzných zemřelých osob.

3. Jestliže neexistují dohody předvídané v odstavci 2 b) nebo c) a jestliže domovská země zemřelého není ochotna zajišťovat udržování těchto hrobů na vlastní náklady, Vysoká smluvní strana, na jejímž území jsou hroby umístěny, může navrhnout, že usnadní návrat tělesných pozůstatků těchto zemřelých do domovské země. Jestliže taková nabídka není přijata, Vysoká smluvní strana může po uplynutí pěti let od data takové nabídky a po příslušném oznámení domovské zemi přijmout opatření stanovené v jejích vlastních zákonech týkajících se hřbitovů a hrobů.

4. Vysoká smluvní strana, na jejímž území se nacházejí hroby zmíněné v tomto článku, bude moci exhumovat pozůstatky pouze:
a) v souladu s odstavci 2 c) a 3, nebo
b) je-li exhumace motivována vyšším veřejným zájmem, včetně případů zdravotní nezbytnosti nebo případů administrativního či soudního vyšetřování; v tomto případě však Vysoká smluvní strana bude vždy respektovat pozůstatky a bude informovat domovskou zemi o svém úmyslu exhumovat pozůstatky, jakož i o podrobnostech o zamýšleném místu jejich nového uložení.

Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli ze dne 12. srpna 1949


Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války ze dne 12. srpna 1949

 

Čl.130

Úřady, v jejichž moci jsou internovaní, budou dbát toho, aby internovaní zemřelí v zajetí, byli s úctou pohřbeni, možno-li podle obřadu náboženství, k němuž patřili, a aby jejich hroby byly chráněny, vhodně udržovány a označeny tak, aby je bylo možno vždy nalézt.

Zemřelí internovaní budou pohřbíváni jednotlivě, vyjma případy vyšší moci, které by si vynutily pohřbení ve společném hrobě. Mrtvoly mohou být zpopelněny, jen vyžadují-li toho vyšší zájmy zdravotní nebo s ohledem na náboženství zemřelého anebo přál-li si to zemřelý. V případě zpopelnění bude to poznamenáno na úmrtním listě internovaného s uvedením důvodu. Úřady mající v moci internované, uloží pečlivě popel a odevzdají jej co nejdříve blízkým příbuzným, požádají-li o to.

Jakmile to okolnosti dovolí, a nejpozději po skončení nepřátelství, odevzdá mocnost, která má v moci internované, prostřednictvím informační kanceláře uvedené v článku 136 mocnostem, jichž příslušníky byli zemřelí internovaní, seznamy jejich hrobů. V těchto seznamech budou uvedeny všechny podrobnosti potřebné


Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci ze dne 12. srpna 1949

 

Čl.120
Závěti; úmrtní listy; pohřbení a zpopelnění Seznamy hrobů

Závěti válečných zajatců budou sepsány tak, aby vyhovovaly podmínkám platnosti předepsaným zákonodárstvím země jejich původu, která se postará, aby tyto podmínky byly oznámeny mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci. Na žádost válečného zajatce a v každém případě po jeho smrti bude závěť neprodleně zaslána ochranné mocnosti a její ověřený opis Ústřední informační kanceláři.

Úmrtní listy, odpovídající vzoru připojenému k této úmluvě, nebo seznamy všech válečných zajatců zemřelých v zajetí, potvrzené odpovědným důstojníkem, buďte zaslány v nejkratší lhůtě informační kanceláři pro válečné zajatce, zřízené ve smyslu článku 122. Údaje totožnosti, jichž výpočet je uveden v třetím odstavci článku 17, místo a datum úmrtí, příčina smrti, místo a datum pohřbu, jakož i všechny údaje potřebné k zjištění hrobů musí být obsaženy v těchto úmrtních listech nebo seznamech.
Pohřbení nebo zpopelnění musí předcházet lékařská prohlídka mrtvoly, aby byla zjištěna smrt, umožněno pořídit úmrtní zápis a v případě potřeby zjistit totožnost zemřelého.

Úřady, v jejichž moci jsou zajatci, budou dbát toho, aby zajatci zemřelí v zajetí byli s úctou pohřbeni, možno-li podle obřadů náboženství, k němuž patřili, aby jejich hroby byly chráněny, vhodně udržovány a označeny tak, aby je bylo možno vždy nalézt. Kdykoli to bude možno, budou zemřelí váleční zajatci příslušející k téže mocnosti pochováni na tomtéž místě.

Zemřelí váleční zajatci budou pohřbíváni jednotlivě, vyjma případy vyšší moci, které by si vynutily pohřbení společné. Mrtvoly mohou být zpopelněny, jen vyžadují-li toho naléhavé zájmy zdravotní nebo náboženství zemřelého anebo přál-li si to zemřelý. V případě zpopelnění bude to poznamenáno na úmrtním listě s uvedením důvodu.

Aby bylo lze hroby kdykoli nalézt, buďte všechny údaje týkající se pohřbení a hrobů zaznamenány správou válečných hrobů, zřízenou mocností, v jejíž moci jsou zajatci. Seznamy hrobů a údaje týkající se válečných zajatců, pohřbených na hřbitovech neb jinde, budou odevzdány mocnosti, k níž zajatci příslušeli. Bude úkolem mocnosti, pod jejíž kontrolou je toto území, je-li smluvní stranou této úmluvy, aby pečovala o tyto hroby a zaznamenávala každé pozdější přemístění zemřelých. Tato ustanovení se vztahují také na popel, který bude uchován správou válečných

Nahoru